Listopad 2015

Další challenge / 1. den

21. listopadu 2015 v 23:12 | Netri |  Projekt 30 dní
Opět využiji toho, že sem nikdo nechodí a nikdo nečte mé výplody :) Tedy, kromě mě, já sem občas zavítám (tak jednou, dvakrát za rok) abych si přečetla, jaká byla má minulost. Takže v tom hodlám i pokračovat a pokud budu mít čas, kterého je bohužel dosti pomálu, tu a tam postnu nějakou další challenge. Tentokrát jsem našla toto: https://cz.pinterest.com/pin/AYYNBKJdWh-C4lQO_dK_vDlQHE3uBF7XWFMNnUQf_jc_NdfTXXaqmgQ/
A třeba časem najdu i další díl. Stejně pochybuji, že se dostanu dále než ke dni dva.

První den

Slovo, které mě vystihuje.

Naděje.

Je třeba dodat více?
Stále věřím, stále doufám. Občas zaklopítám, občas padám ke dnu, padám a dopadám, natluču si - zase se ale zvednu a snažím se pokračovat. Nezvát se. Věřím, že to jednou vyjde. Všechno.
Věřím a tak padám, padám a zvedám se.

Třeba má i tenhle svět nějakou naději.
I když poslední dobou i má naivní duše začíná pochybovat a ptát se -
Proč je na světě tolik nenávisti?

A jak to ovlivňuje mé psaní?
Je vcelku očividné, že když píšu, více se soustředím na prožívání než promyšlenost příběhu. Občas se i může stát, že mé příběhy jsou bezdějové, nebo s dějem velmi jednoduchým. Za to ty emoce...
Ráda bych věřila, že jsou popsány opravdově, protože pokud ne - nu, tak v mých příbězích opravdu není nic, co by stálo za přečtení. Mě osobně se líbí, jak píšu, i když jsem dlouho již nic nenapsala, ale jsem si vědoma svého osobitého stylu a toho, že to jsou spíše povídky pro mě samotnou. Povídky pro to, abych si je po pár letech otevřela a začetla se a pak si nadávala, že je nikdy nedokončila.
Možná je škoda, že je nikdo kromě mě nečte, protože právě v nich se skrývá nejvíce ze mě. Nejlepší způsob, jak člověka poznat, je začít se do jeho výtvorů...