Změna?

15. října 2014 v 14:59 | Netri
Téma týdne - Jeden den, který bych ráda změnila



Nepřál si to někdy téměř každý? Vrátit se do minulosti a něco změnit?
Nebudu si nalhávat, že mě někdy takové přání nenapadlo. Jsou chvíle, kdy vám není nejlépe a kdy byste si přáli prožít to jinak (či to neprožít vůbec). Chvíle, kdy máte pocit, že nedokážete vstát z postele, kdy vás něco ochromuje - nějaký velmi nepříjemný zážitek, tragédie, nesnesitelná bolest, ztráta - ať někoho z vašich blízkých, tak klidně i něčeho z vás samotných.
Jsou chvíle, kdy současné bytí je prostě nesnesitelné a vám se zdá, že už nikdy nebude lépe. Že už prostě nemůže být ani lépe, že jste dopadli na dno a nemáte dostatek sil, abyste se zase zvedli.

Pak ale uplyne nějaký ten čas a vy zjišťujete, že pomalu stoupáte zase nahoru. Malými, dětskými krůčky se dostáváte ze své osobní bolesti, ze sebelítosti a melancholie.
A najednou vám dojde, že vše, co se vám stalo v minulosti, vám dodalo novou sílu bojovat. Novou odvahu, novou víru, novou tvář před světem a před dalšími pády.
Ne nadarmo se říká, že Bůh nám nakládá jen tak, jak jsme sami schopni zvládnout - nikdy více.
Všechny pády jsou pohybem vpřed a ze všech našich chyb se můžeme poučit. Všechny tragédie a neúspěchy nás mohou nečemu naučit - už jenom třeba tím, že se naučíme, jak pokračovat dál. Jak se usmívat, jak neplakat, jak žít.

Možná by někdo mohl namítnout, že jsem nikdy nezažila žádnou obrovskou tragédii či bolest. Tato námitka se uznává. Aniž bych k tomu musela dodávat cokoliv jiného. Třeba jednou příjde chvíle, kdy mi tato slova příjdou hloupá, naivní a až příliš optimistická. Možná jednou příjde chvíle, kdy budu se slzou v očích vzpomínat na tuto chvíli, kdy jsem byla mladá, bezstarostná (či se starostmi, na kterých vlastně nezáleží), neraněná.
Možná příjde chvíle, kdy mými jedinými přáteli bude smutek a beznaděj a já budu vzpomínat na to, jak jsem kdysi dávno dokázala věřit, že všechno zlé, je pro něco dobré a že svět plyne tak, jak má.

A možná ta chvíle ani nepříjde a já prožiji dobrý život. Takový život, kdy si nebudu muset říkat: "Teď bych si přála, aby tento den neexistoval. Teď bych si přála, aby se tento den změnil."

Doposud jsem ráda za vše, co se mi v životě přihodilo. Ano, dělala jsem chyby, dělám chyby a budu je dělat i nadále. Jenže bez svých chyb bych nevyrostla a nesnažila se změnit.
Kdybych měla obraceč času a měla ho použít, nepoužila bych ho ke změně.
Použila bych ho, abych si nějaké chvíle prožila znova - na tom záleží totiž více - zapomenout na chvíle nezdaru a vzpomínat na chvíle, které nám vyčarují úsměv na rtech.
I když třeba pak končí tak nějak - ne dle našich přání.
(Stále ale v širším měřítku osudu. Děje se to, co se má dít.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama