Květen 2014

Eva VIII.

18. května 2014 v 22:28 | Netri |  Hlídka
A jako vždy...
Co jiného k tomu říci? :)

"Jste otiskem Jiných. Jste tu, abyste zabránili Hlídkám v tom, o co se pokouší. Jste tu, aby vznikla jedna jediná síla."
Jste tu, abyste šli proti ostatním Jiným. Jste tu, abyste zkazili jejich plány, abyste ustanovili rovnováhu, abyste splnili to, co po vás Šero žádá. Bez řečí, bez námitek, s úsměvem na rtech a pocitem, že vlastně děláte dobrou věc. Jste tu, abyste zemřeli.

Můžou ale zemřít ti, kteří vlastně ani nežijí? Jsou jen otisky, otisky Jiných. Jsou jen stíny, které si Šero přivolalo, aby vykonaly to, co je třeba. To, co Šero požaduje. To, co se Šeru zdá nejlepší. Vytvořte další sílu, žijte své životy a hledejte pravdu. Udělejte to, co po vás chci, zničte je, zničte jejich sny a touhy - a pak zničte i ty vaše. Vy nežijete, vy jste jenom nástroj, nástroj Šera, které vás stejně jednoho dne spolkne - jako nás ostatní.

Najděte, kým jste, najděte, kdo je vašim předkem. Jakmile to uděláte, komunikace s námi bude mnohem snadnější, mnohem snadněji vám budeme moci předat všechny naše rozkazy, mnohem snadněji je budete moci vykonat.
Ach, jak svobodné to myšlení, jak svobodné to konání. Jděte tam, kam řeknu. Udělejte to, co je třeba. Obětujte se, zabijte. Staňte se tím, kým nechcete a smiřte se s tím. Vždyť vás to ani nemusí trápit, jak by také mohlo? Vy nežijete. Vy tu nejste z Boží vůle. Vy tu nejste, abyste prožili plnohodnotný život, abyste si našli práci a žili dle vlastního uvážení. Vy jste jen nástroj, jen figurky - bez duše, bez možnosti volby. Ale se svědomím, s emocemi, se srdcem.
Copak je to fér?

Copak má Šero právo takhle brát? A takhle dávat? Copak má Šero právo rozhodovat, kdy je třeba zasáhnout a kdy nikoliv? Snaha o udržení rovnováhy, jak krásné ospravedlnění. Krásné, jednoduché a pokrytecké. Není to nic jiného, než snaha o udržení sama sebe. Někdo si usmyslel, že se pokusí Šero ovládnout a Šeru se to nelíbí, to se dalo čekat. Využívá všechny možné prostředky, všechny možné způsoby, jak své parazity opět umírnit. Někdy využije Zrcadla, které pobije všechny, kteří mu přijdou do cesty. A někdy využije jiných metod - metod, které se staly součástí našich životů.

Našich?
Jejich.

Dnes více než jindy si uvědomuji, jak moc k nim nepatřím. Nečeká mě osud obdobný tomu jejich. Nečeká mě boj ve jménu Šera, nečeká mě jistojistá smrt. Kdykoliv se od nich můžu odpojit a jít si svou vlastní cestou. Ani bych nemusela být součástí Hlídky, vždyť by mě tam ani nechtěli, na to jsem příliš nízká kategorie. Opět bych se vrátila do normálního života, opět bych začala pracovat, setkávat se s přáteli, v klidu popíjet víno a řešit každodenní starosti. Řešit obyčejné, lidské věci, nic víc. Nestarat se o nic víc, být průměrná, neviditelná. Tak jako předtím.
Neřešit svou Jinost.

Uvědomuji si, jak moc pěkný život by to byl. Tento svět by pro mě přestal existovat, byla bych opět člověkem…
A nebo také ne, nebo bych nikdy nezapomněla, nikdy bych se nedokázala včlenit do normální společnosti. Stále bych se ohlížela, jestli kolem není někdo další, Jiný, stále bych kontrolovala Šero a sledovala, co se sledovat dá. Ne, tohle není řešení. Jednou jsem do tohoto světa vstoupila a vybrala si stranu. Jednou jsem se zapojila - a tak tomu musí být i nadále.
Jenže na jaké straně bych se měla zapojit?

Můžu jít proti své vlastní straně? Můžu popřít vše, v co věřím? Stát se někým jiným?
Ten upír si myslel, že ano. Říkal, že každá volba se dá změnit, že žádná volba není až do konce. Světlý, Temný, Šerý, na tom nezáleží. Ne, jim na tom možná skutečně nezáleží. Možná na tom nezáleží ani vyšším Temným a vyšším Světlým.
Záleží na tom ale mě. Ano, dlouho jsem váhala, zda Světlo, či Tma. Nemohla jsem se rozhodnout, k oběma jsem měla stejně daleko - či stejně blízko. Nakonec jsem ale rozhodnutí učinila a od té doby s ním žiji, jednám dle něj, myslím dle něj. Nejde ani tak o postoj ke svobodě či postoj k jiným Jiným. Jde o pohled na lidi.
Ke které straně patřím, když omráčení normálního člověka za účelem zisku krve mi přijde odporné a zvrácené, nelidské a nechutné? Ke které straně patří ti, kteří to udělají a ani na chvíli se nezarazí nad tím, že je něco špatně?
A kam patří ti, kteří to po nás vyžadují?

Mají na to právo?
Kdo jim to právo dal? A kdo nám dal povinnost poslouchat?

Copak tu jsem jediná, kdo vidí, že je něco špatně? Že je něco špatně na straně, která chce tak strašně dodržovat rovnováhu mezi Temnou a Světlem, mezi Dobrem a Zlem a přitom sama koná zlo a nemyslí na dobro?
Nemyslete, jednejte. Neváhejte, neptejte se. Pokud bude třeba, zabijte. Na tom nezáleží. Na tom nesejde. Komu kdy záleželo na lidském životě? Komu kdy záleželo na životě těch Jiných, kteří kvůli tomuhle zemřeli či ještě zemřou? Komu kdy záleželo na vás?

Kam patřím?

Která strana je ta má?

Ta Šerá nikoliv, ta Šerá se mi hnusí.
Té Temné a té Světlé prozatím příliš nerozumím, ale začínám mít obavu, že bych došla ke stejnému závěru - zhnusení, nepochopení, odpor.

Kam patřím?

Ke komu se postavím? Proti komu půjdu?

Nerozumím ani jednomu z vás, nerozumím, co vás nutí dělat to, co děláte. Nerozumím Světlým a ani Temným. Opět stojím mezi. Nejsem schopná zabít normálního člověka, postavte proti mně ovšem skupinu Jiných, Světlých, Temných či Šerých a vyhrožujte, že zabijete někoho, koho mám ráda a koho miluji - a zabiju bez rozmýšlení. Dejte mi na výběr a já budu mít jasno.

Vybrala jsem si Světlo, v mém srdci je ovšem i Tma. Vybrala jsem si stranu Hlídek, spolupracuji ovšem s Šerem. Život protikladů, život nepochopení a nejistoty. A neustálého rozmýšlení - co mám teď udělat? Kde mám teď stát?
Šero chce jít proti Hlídkám. Ať jde. Ať si využívá kohokoliv chce. Mě ale nevyužije, já nebudu součástí jeho her. Já si vybrala a svou volbu měnit nebudu, svou volbu měnit nechci. Já jsem Světlá, já jsem Jiná, svět, který doposud funguje, pro mě něco znamená. Jiní pro mě něco znamenají.
V dobru i zlu, v životě, i ve smrti.

V přátelství. I ve zradě.