Prolog
Veari, odlehlé městečko v lesích. Veari, místo s hlubokou, tajemnou historií. Veari, svět, kde má každý svůj úděl, svoji stranu i předem určené nepřátele. V tomto městečku se střetávají síly dne a noci. Síly dobra a zla.
Na jedné straně Bílí, pod vedením Boha Světla, na druhé straně Černí, pod vedením Bohyně Tmy.
Už od nepaměti mezi sebou vedou tyto strany nemilosrdný boj na život a smrt. Už od nepaměti umírají lidé v tomto městě nikoli smrtí přirozenou, nýbrž rukou svých nepřátel.
Takový je Veari, kdo tu chce žít, musí se přizpůsobit, musí bojovat, musí své nepřátele zabít dříve než oni zabijí jeho.
Začalo to před několika sty lety, kdy se ve Veari, tehdy ještě malé osadě s pouhými dvěma stovkami obyvatel střetly dvě síly, dva mocní kouzelníci, kteří ovládali život a smrt.
Blossém, v bílém rouchu, s kyticí sedmikrásek v ruce a slovy dobra na rtech.
A Dárnis, krásná čarodějka s vlasy tmavými jak úhel, rty rudými od krve svých nepřátel a se smrtí v tmavých očích.
Kdysi stáli na stejné straně, žili vedle sebe bez hádek a nenávisti. Pak je však něco rozdělilo, postavilo na rozlišné strany.
Blossém chtěl mír, klid a lásku za jakoukoliv cenu. Chtěl pouze dobro, ale bez svobody. Chtěl nastolit pevný řád, kde každý bude mít své místo. Chtěl přísná pravidla, jejiž porušení by se trestalo smrtí. Dárnis měla jiné cíle. Nechtěla slepé dobro, nýbrž svobodu. Bylo jí jedno, kdo bude koho uctívat, kdo se bude ke komu modlit. Chtěla, aby si každý dělal co uzná za vhodné. Chtěla anarchii, tmu, smrt. Svobodu.
Jelikož se nemohli dohodnout na kompromisu, nastal boj. Boj mezi dobrem a zlem, který však ani jedna strana nemohla vyhrát. Bez dobra není zlo a bez zla není dobro.
Ani Blossém, ani Dárnis to však nehodlali přiznat, nehodlali se vzdát. Celé tři dny a tři noci stáli dva metry od sebe, hleděli si do očí. Jejich příznivci kolem nich utvořili kruh a čekali, čekali na svoji výhru. Jak ale hodiny ubíhali, kruh začal řídnout. Jediní kdo nakonec zůstali byl Blossém a Dárnis, oba kamenní, bez jediné emoce v obličeji. Když hodiny odbily půlnoc třetího dne, oblohu prot'al jediný blesk...
Ráno je našli na stejném místě, ve stejné pozici, akorát bez života.
Zkameněli, už nedýchali. Blossém držel ruku s květinami nataženou ve znamení míru. Dárnis v rukou třímala dýku na znamení boje. Oba si hleděli do očí, oboum po tvářích stékala slza, která nikdy nedopadla k zemi.
Někteří říkali, že neovládli svá mocná kouzla a jejich umění se jim vymklo kontrole. Jiní tvrdili, že to byl zásah spravedlnosti, jediná možná cesta k vítězství i prohře. Nikdo však skutečně nevěděl, jaká byla pravda. A nikdo pravdu ani vědět nechtěl.
Zde hledá