Třetí část, pište komenty. :)

"Můžu dál?" zaklepal na dveře, vešel. Ležela v bílé posteli, usmívala se. Ted' byla sama, ale mnoho květin ve vázách naznačovalo, že sama je málokdy.

"Ahoj, Jacku," pozdravila. Nevěděl jak začít, tolik se spletl.

"Četl jsem noviny, chci se omluvit...doktorko," sklopil oči, styděl se. Ona byla nevinná, ona se pouze obětovala pro dobrou věc a on se k ní choval jak ke kusu hadru.

"To je v pořádku, Jacku. Svoji roli jsem hrála až příliš dobře. Navíc, měl si pravdu. Prodávala jsem sebe i svoje schopnosti. A stydím se za to." Nelhala mu, opravdu se styděla.

"Nemáš za co se stydět. Zachránila si životy mnoha žen. Určitě za to dostaneš speciální prémii," posumál se, ona se ušklíbla.

"Celý můj život je o prémiich. Místo normální doktorky psychologie a machrem na profilování jsem člověk s mnoha tváří. Jednou sekretářka, jednou děvka, jindy zase boxerka v ilegálních pouličních zápasech. Dokonce jsem chvíli jezdila i sanitkou, jako ty. Jsem psycholožka, která svoji práci vyměnila za práci policajta. A nejhorší na tom je, že mě to opravdu baví. Přes veškerý strach, přes hrozbu smrti, si to užívám. Měnim sebe, své jméno i minulost. To je můj koníček, stále to beru jako hru. I když to hra už není."

Plakala? Bylo to možné. Posadil se vedle ní, doktl se její dlaně. Stiskl jí.

"Obdivuju tě, že to tak zvládáš," zašeptal. V jeho očích zase byla silnou, inteligentní ženou. Stejně jako před lety.

"Neni to tak těžký, zvládl by si to taky. Jinak, šéf s tebou chce mluvit, dojalo ho, jak si mě hlídal. Díky za to."

Bylo to št'astné shledání, vše se vyjasnilo. Doktorka Anya Cooperová pracuje jako odporník na profilování na policii a pouze přijala zadaný úkol. Dostala se mezi bludičky ulic a našla vrahy. Splnila a ted' si zasloužila zdravotní dovolenou.

"Víš...až tě pustí.. mám takovou chatku v horách, nebudeš si chtít odpočinout od ruchu velkoměsta?" navrhl náhle. Překvapeně na něj pohlédla.

"To jako...s tebou? Klidně, jenom se budu muset zeptat malé Sammi, jestli chce."

"Samantha? Proč si jí dala zrovna jméno Samantha?" Věděla nač naráží. Jeho bývalka se jmenovala Sam. mohla to být vzpomínka na něj.

"To jméno bylo vždycky mezi míma nejoblíbenějšíma...a hele, koukejme kdo to jde?"

Otočil se ke dveřím. V nich stála ta tmavovláska, co už potkal a drobná holčička.

"Mamí, mamííí," vykřikla malá Sam, běžela k mamince. Vyskočila na postel a svoji maminku téměř zalehla jak jí objala. Musel se usmát, když tu rodinnou idylku viděl. Anya objímala Sam kolem ramen, vlepila jí pusu. Jack si všiml, že pláče. Nejdřív si myslel, že štěstím, ale pak si uvědomil, že je vážně zraněná a bolí jí veškerý pohyb i dotek. A malá Sam na ní ted' leží. To musí bolet.

"Samantho, počkej, at' mamince neublížíš," připojil se do toho. Nečekal až někdo něco udělá a malou Sam si přendal sobě na klín. Neušel mu Anyin vděčný pohled.

"A ty si kdo?" zeptala se Sam. Prohrábl jí dlouhé, blond'até vlásky, pohlédl do jejího obličeje. Bledá, ostře řezaná tvář. Byla mu podobná. A ten nos. Úplně identický tomu jeho. Jenom oči a rty měla po matce. To nejhezčí.

"Já jsem...říkej mi Jack." začal. Nemohl jí hned říci, že je její otec. Né bez Anyina svolení.

Ta na to však měla jiný názor.

"Nerada ti lžu, Sam a proto nebudu lhát ani ted'. Jack je tvým otcem."

Když odcházel z nemocničnícho pokoje, Anya si ho k sobě ještě přivolala. Lehce ho políbila na tvář a zašeptala mu odpověd' na otázku, která mu vysela v očích. "Sex jsem neměla už tři měsíce..."

Takže ani s jedním z těch chlápků nespala. Potěšilo ho to. Více ho však těšilo to, že má zpátky to co ztratil. Svoji rodinu.

Znovu seděl mezi svými kolegy, tentokrát se však usmíval.

Harry, který si povšiml změny jeho nálady, na něj zkoumavě pohlédl.

"Ty máš ženskou," zkonstatoval prostě. Jack přikývl, čím si získal pozornost všech ostatních.

"No konečně, kdo to je?" vyzvídal Harry. Jack na něj mrkl.

"Pamatuješ si na tu Annie?" zeptal se. Harry vykulil oči.

"Tu šlapku? Ty chodíš se šlapkou?" Jack zavrtěl hlavou.

"Ne, už neni šlapka. Už je zase mojí Anyou, dívkou, kterou jsem potkal na střední a kterou jsem na vejšce ztratil. Miluju jí i naší dceru..."

Harry byl zaskočen ještě více.

"Vy máte dceru? No, mě jebne."

Jack se zachechtal, znovu se zahleděl do novin.

"Hele, takže by si mi měl poděkovat, že sem tě tam tehdy vytáhl. Jinak bys jí nikdy nepotkal." vzpomněl si Harry. Jack vzhlédl.

"Díky ti, Harry."