Druhá část je zde. Hezké čtení :) a piště komenty.
2.část
Měla strach. Tak, jako pokaždé, když měla svoji práci. Nebála se smrti, ta stejně jednou přijde, ale obávala se bolesti a neúspěchu.
Dnes stála na ulici v houfu svých "kolegyň". Ty taky měly strach, což bylo přirozené. Řádil tu šílený vrah, už měl na kontě čtyři oběti. Tammy, ta poslední byla milá holčina. Svoji práci dělala, aby uživila jak sebe, tak své dvě malé holčičky. Jak se Anya před Tamminou smrtí dozvěděla, měli podobný život.
Výborná škola, vysoká, chyba zapříčiněná alkoholem, těhotenství, rodičovská povinnost, nedostatek peněz, deprese. A pak ta práce. Práce, kterou všichni pohrdají. I Jack.
Znovu měla v očích slzy. Bylo to už hodně dávno, co ho viděla naposledy. Zůstal stejný. Blond'ák, ostřejší rysy v obličeji, hezký. Akorát měl více bolesti v očích. Stejně jako ona.
Poznala ho okamžitě, když do toho auta nastoupila, ale doufala, že on jí nepozná. Doufala marně.
Znovu měla před očima jeho tvář, znovu vzpomínala na všechno hezké co spolu zažili. Stále ho milovala. Nikdy nepřestane.
A malá Sam by se s nim měla lépe než s ní. Malá Sam povoláním své matky trpí.
"Annie? Copak se děje?" zeptala se vysoká, mohutná černoška, "matka" všech bludiček ulic. Anya, vlastně Annie si otřela slzy, zavrtěla hlavou, že nic.
"Máš strach?" zeptala se Martha. Any přikývla, nebála se to přiznat. Strach měl tady každý. Martha si jí k sobě přitáhla, pevně jí objala.
"Neboj se, všechno bude v pořádku," zašeptala Martha. Annie přikývla, rozhlédla se kolem. Všimla si auta stojícího opodál. Tmavé BMW. Stejné BMW ve kterém jel včera Jack. Je tu snad znova? A proč?
Všimla si, že k jeho autu přišla Alice, ale byla odmítnuta. Jako všechny ostatní. Čeká snad jí? Proč proboha?
Stihla Marthě ruku, usmála se. Vydala se směrem k autu.
Byl to on. A čekal.
"Posad' se, projedeme se. Platit ti budu jako normálně. Chci si promluvit," začal, aniž by na ní pohlédl. To jí naštvalo, ale zároveň jí i jeho chování dojalo. Jakoby měl strach, že by se jí něco mohlo stát.
"Promiň, Jacku, ale nemohu. Musim pracovat tak jako jindy," řekla, ale její slova jí zněla cize. Tak strašně ráda by si k němu sedla do auta. Chtěla, ale nemohla. Nemůže se ulejvat kecáním se starýma známýma.
"Pracovat? Tohle neni práce, Anyo. Ty se prodáváš. Přestaň s tím, prosím."
Stále se jí pokoušel přemluvit. Bylo to hezké, ale poslechnout nemohla.
"Copak čekáš na prince na bílém koni? Anyo, tvůj život neni jako v tom filmu Pretty Woman. Neobjeví se nikdo, kdo tě zachrání."
Už ho nemohla dál poslouchat. Moc to bolelo, byla ho schopná i poslechnout. Ale nemohla. Nesměla. Její šéf by jí za to zabil.
Bez jediného slova se od něj odvrátila, zamířila pryč od jeho auta. Chtěla ho vymazat ze života. Jeho i vzpomínky na něj.
Ten večer si nikoho nesehnala. V tichosti sledovala ostatní, zapisovala si poznávačky všech vozidel, které si odváželi nějakou dámu. Samu sebe ten den určila jako zapisovatelku. Byla to jediná šance, jak se trochu ochránit. Zapisovat značky, nic více se dělat nedalo. Byla zoufalá.
V noci pracovala, ve dne spala. Tedy, když spát mohla. Když né a to bylo častěji, bloumala ulicema, snažila se přemýšlet. Samanthu viděla jednou, dvakrát denně, bylo to k nevydržení. Ale ona musí vydržet. Jinak stojí za nic.
Celý týden jí hlídal. Všimla si toho.
Jeho černé BMW stálo vždy na stejném místě, kdykoliv měla zákazníka, rozjelo se za nimi. Bylo to hezké, ale překáželo to. Navíc, ostatní holky si toho taky všimly.
"Co když to je ten vrah, kterej si vybírá nějakou z nás?" zeptala se jí jednou Alice. Anya zavrtěla odmítavě hlavou. Ne, Jack to být nemůže. Má čistý trestní rejstřík, je záchranář. Je nesmysl, aby on byl tou zrůdou. Věřila mu, znala ho, věděla, že by nikoho nezabil. A dceru jí taky nevezme, to je jasné. Byl to hodný muž, nejlepší, kterého kdy v životě poznala.
Bohužel, odvděčit se mu nemohla.
Už celé tři dny se neobjevila žádná mrtvola. Všechny to překvapovalo a začalo to vzbuzovat naději, že toho ten vrah nechal. Marná nadějě, on si pouze vybíral další obět'.
Anya znovu stála na krajnici, znovu lapala zákazníky. Černé BMW jí stále hlídalo, díky čemuž se cítila v bezpečí. On je vždy poblíž, kdyby něco, zachrání jí. Stejně jako princ zachraňuje princezny. Měl pravdu, stále žila v pohádce, ve svém vysněném světě.
Zastavila jí bílá dodávka, v ní dva chlápci. Pořádně si je prohlédla, z jejich chování se snažila určit, zda mohou bát těmi vrahy. Výsledek zkoumání vyšel uspokojivě, dohodla se s nimi a do dodávky nasedla. Ta se rozjela a Anya podvědomě tušila, že černé BMW se rozjelo za nimi.
"Svlíkni se," poručil jí jeden z mužů. Vypadal inteligentně, měl brýle, tmavé vlasy a na sobě oblek. Usmála se, pomalu si začala rozepínat knoflíčky košile. Potřebovala čas.
"Rychlejc," zakňučel ten od volantu, muž kolem třiceti, hnědovlasý s bradkou. Na obouch bylo něco povědomého, ale zatím netušila co.
"Co ode mě budete chtít?" zeptala se náhle. Košili rozepla jen na tři knoflíčky, aby byla vidět podprsenka, nic víc. "Podnikatel" se ušklíbl.
"To uvidíš, čiči," zasmál se a ona poznala, čím jí jsou tak povědomí. Ty oči. Oči šílence. Dříve než se mohla vzpamatovat, muž jí uštědřil facku. Měla se stát další obětí těch zrůd.
"Zaparkuj někde, pohrajeme si," poručil "podnikatel" řidiči. Ten okamžitě zajel ke krajnici.
"Tak co? Máš strach ze smrti?" zeptal se jí podnikatel. Držel jí za ruce, klečel jí na nohou aby se nemohla hýbat. Její jedinou záchranou mohl být Jack. Ale kde ten je?
"O toho svýho pasáka se neboj, všim jsem si, že tě hlídá. Už ho neuvidíš, postarali jsme se o něj. Asi nevěděl, že je v jeho autě bombička. Už tě nezachrání, zlato."
Zařvala bolestí. Nevěděla zda jim má věřit či ne. Věřit nechtěla.
Muž se k ní přiblížil, políbil ji. Druhý ji chytl za ruce, aby si mohl podnikatel užít. Věděla, co udělali těm předchozím a nechtěla to zažít. Musí bojovat. Nebo čekat na záchranu. Podnikatel z ní strhl košili, začal si rozepínat poklopec. Tím jí ale uvolnil nohy a ona udělala něco, co oba muži nečekali. Kolenem se jí podařilo nakopnout podnikatele do rozkroku, muž se zhroutil bolestí k zemi. Druhý na nic nečekal, napřáhl pěst a udeřil jí do tváře. I hned se jí zpustila krev z nosu, ale neomdlela. Věděla, že to by jí stálo život.
Ted' měla i volné ruce, těmi se snažila nahmatat kabelku, která odlétla do roku auta. Řidič už ale vytáhl kudlu, musela se znovu bránit. Napřáhl se, ona uhla, Znovu, tentokrát jí čepel nože lehce škrábla, rozt'ala látku sukýnky, pronikla i do kůže. Anya se ale nedala, na útočníka se vrhla a začala se rvát o holý život. Řidič byl překvapený tvrdými a zkušenými údery slabé ženy, přesto měl navrch. I když ho loktem udeřila do břicha, několikrát nakopla, možná zlomila několik kostí, způsobil jí větší škody. Krvácela všudě možně, bolestí už i plakala. Pan podnikatel se sice do rvačky párkrát pokoušel přidat, ale po jednom kopanci, kdy dostal podpatkem do spánku, upadl do slastného bezvědomí.
"A ted' tě zabiju," zařval řidič. Držel jí pod krkem, dusila se. Souboj prohrála, umře. Už nikdy neuvidí Samanthu a ani Jacka. Měl pravdu, tahle práce nebyla pro ni.
Řidič jí začal škrtit, zavřela oči. Náhle je však otevřela. Slyšela sanitku? A houkačku od policie? Nebo to byla jen halucinace?
At' to bylo co to bylo, znovu jí to dalo touhu po životě. Natáhla ruku, znovu se snažila nahmatat kabelku. Povedlo se jí to, vytáhla z ní to co chtěla.
Řidič si ničeho nevšiml až do chvíle, kdy zazněl výstřel. Nechápavě na ni pohlédl, usmívala se. Její oči vítězně zářily. Ucítil podivnou bolest na hrudi. Další výstřel, tentokrát do srdce. Zkolaboval, spadl na ní. Z posledních sil ho ze sebe sesunula, posadila se. Pohlédla na pistoli ve svých rukou. Úkol splnila.
Náhle si vzpomněla na toho druhého, z kabelky vytáhla pouta, vzala ho za ruce a připoutala k jakési tyči. Poté vyčerpáním omdlela.
Jack bloudil. Byl unavený, oči se mu klížily. Přesto musel tu dodávku najít. Šlo o Anyu. Intuitivně tušil, že jí hrozí nebezpečí. Nechápal, jak mohl tu dodávku ztratit z dohledu. Možná usl, možná...kdo ví.
Byl zoufalý, nevěděl co dělat. Jezdil stále dokola, hledal. Pak uslyšel sirénu. Záchranku i policii.
"Anya, kde je?" vyhrkl hned jakmile spatřil bílou dodávku a několik policejních aut a sanitku.
"Pane? Kdo jste?" zeptala se ho vysoká, chladně se tvářící tmavovláska.
"Jack Morris, kde je Anya? Je v pořádku?" Nic jiného ho nezajímalo. Žena neodpověděla.
Rozhlédl se kolem. Spatřil koronera, jak odváží nějaké tělo. Nemohl dýchat. Né, Anya, ona nemohla zemřít. Jeho Anya ne. Je to jeho vinna, kdyby jí víc hlídal, kdyby jí přemluvil at' toho nechá. Kdyby jí tehdy nepustil. On je jejím vrahem...
Po tvářích mu začaly stékat slzy, žena si jich všimla. Pohlédla tam, kam hleděl on. Začala se usmívat.
"Ne, to neni ona. Žije. Ten mrtvý je jeden z těch vrahů. Anya Cooperová žije, Jacku." Nechápavě na ní pohlédl. Musel působit komicky, zíral na ni s vytřeštěnýma očima, s pusou dokořán.
"Kde?" vydal ze sebe. Žena ukázala směrem k sanitce, rozeběhl se tam.
Jakmile jí spatřil, lekl se. Byla celá od krve, bledá jako smrt. Pak se ozvalo jeho povolání a on začal analyzovat její zranění. Několik mělkých řezných ran, modřiny, zlomená ruka, možná několik žeber, otřes mozku. Přežije to.
"Pane, nemůžete tu být," začal nějaký mladík. Nevnímal ho, chytl jí za ruku. Otevřela oči.
"Jacku," zašeptala. Položil jí prst na rty.
"Nemluv," nařídil jí. Ztichla.
"Jedu s vámi, jsem doktor. Odvezte jí do nemocnice sv. Michaela." Nikdo se neodvážil odporovat. Jack Morris měl v očích žár muže, který našel to, co kdysi ztratil.
Zde hledá
hezký, hezký to je :) ale... jenom kdyby si nechávala stejnou barvu písma... takhle to nejde přečíst vůbec :(