Abyste se nenudili, než dopíšu tu další CC, vkládám sem jednu jednorázovku rozdělenou na tři části. Tuhle povídku jsem napsala asi před půl rokem, hned po přečtení zajímavé knížky "Zpověd' sériových vrahů". Proto jsem byla trochu ovlivněná a je to v povídce a především tématem povídky znát. Je to nerealistycký blábol končíčí happendem. Ve skutečnosti tomu je jinak, ve skutečnosti umírá mnohem více lidí...a vrah je někdy nepotrestán.
No, takže hezký čtení.
! Varování. Kvůli tématu povídky by to neměl číst nikdo mladší 13 let. Ale stejně vim, že varování jsou na nic :D
1.část
Člověk má někdy pocit, že ztratil něco, co se už nikdy nevrátí. Že o něco navždy přišel. Někdy se ale stane, že se to něco vrátí. Člověk musí být velice obezřetný, aby to co se vrátilo, vůbec spatřil.
Jack Morris seděl ve svém autě na sedadle spolujezdce, v pevných rukou držel dnešní noviny. Byl začten do článku o brutálním vrahovi mladých prostitutek, nevnímal okolí. Tolik ho slova v tisku zajímala, že si ani nevšiml, jak si k němu kdosi přisedl.
"Tak co ses dočet'?" zeptal se Harry Parkins, Jackův kolega. Vysoký blond'ák složil noviny než odpověděl.
"Našli už třetí obět' toho parchanta. Jakousi Demmi Looneyovou, 22 let," povzdechl si. Tyhle zprávy ho vždy dokázaly rozesmutnit.
Harry se zamračil.
"Ty holky si to nezasloužej. I když to sou šlapky," zkousl ret, jeho zamračení však brzy vystřídal úsměv.
"Možná nějakou zachráníme, už se těšíš?" zeptal se. Jack se ušklíbl, nápadem svého kolegy rozhodně nadšen nebyl.
"Ne," odpověděl tedy stručně. Harry ho soucitně poplácal po rameni.
"Je ti dvaatřicet, nemáš ženskou ani děcka. Lidi od nás tě považujou za teplouše. Chlape, musíš s tim něco dělat."
Jack protočil očima.
"Na soukromý život mi nezbývá čas, Harry. Práce je důležitější," řekl, věděl však, že Harryho nepřemluví.
"Tak už teda jed'," vybídl ho. Harry úsměv se rozšířil, nastartoval a vyjel.
"Ze samotný práce by ses moh brzo zbláznit. Teda, pokud už neni pozdě. Jenom blázen dokáže remcat nad takovou nabídkou," podotkl. Jack ho ignoroval, na toto téma si toho už vyslechl dost. Byl samotář, jeho smyslem života byla práce. Někdy sice s někym chodil, ale ta dotyčná s nim nevydržela déle jak dva, tři měsíce. Práce byla na prvním místě.
"Koupíme si nějakou šlapku, užijeme si. Na tom přece neni nic špatnýho," začal znovu Harry, doufajíc, že nebude muset pokračovat v samomluvě.
Doufal marně, Jack ho už nevnímal, pozorně sledoval ulici.
Na chodníku stály různé ženštiny různého vzhledu i věku. Všechny měly však něco společného. Dělali nejstarší řemeslo světa. Prostituci.
"Hele, támhleta zrzka je hezká. Nebo támhleta bloncka. No tak, jakou chceš?" vybídl Jacka Harry. Blond'ák pokrčil rameny, lhostejně se rozhlédl.
"Tak třeba tu světlovlásku támhle. S tim červeným tričkem," kývl na dívku stojící opodál. Mohlo jí být něco kolem třiceti let, štíhlá, vysoká. Rudá halenka odkrývala více než měla, krat'oulinká minisukýnka taktéž. Dokonce byly vidět černé kalhotky.
"Skvělej výběr," Harry zastavil, na dívka kývl z okénka. Ta nahodila svůdný úsměv, pohodila hřívou světlých, téměř zlatých, vlnitých vlasů a zamířila k jejich autu.
"Ahoj, jak ti říkají?" zeptal se Harry. Dívka to byla hezká, měla kulatý bledý obličej, hezky vykrojené, plné rudé rty. malý nosík a velké smaragdové oči. Právě ty oči Jacka zaujaly nejvíce. Byly tak hluboké. A plné bolesti.
"Říkejte mi Annie, co chcete dělat?" zeptala se vyspělým hlasem s nádechem dívčího flirtu.
"Tady kámoš slaví dvaatřicátý narozeniny, chci mu dopřát trochu uspokojení. Takže vše co si bude přát. A poklud budeš tak hodná a vezmeš si do parády i mě, připlatím," Harry už moc dobře věděl, jak s těmito holkama mluvit.
Dohodli se na ceně, dívka nastoupila do auta, posadila se na zadní sedadlo.
Harry čekal, že Jack projeví nějakou iniciativu a půjde si k ní přisednout. Když se nic nedělo, praštil ho do ramene.
"Hey, přesedni si k ní."
Jack si znovu povzdechl, ale udělal co po něm kamarád chtěl.
Jakmile se uvelebil vedle ní, natáhl ruku.
"Já jsem Jack," představil se. Ta vykulila oči překvapením, nebyla zvyklá na nějaké představování. Přesto mu jeho rukou potřásla.
"Annie, jméno mé," odpověděla, poté zkousla ret.
"Tak co se mnou chceš dělat?" zeptala se nervózně. Nepůsobila příliš zkušeně, což se Harrymu nezamlouvalo. Za ty prachy chtěl někoho dobrýho, někoho kdo ví co má dělat. Tahle holka tak rozhodně nepůsobila, čehož si Jack samozřejmě nevšiml. A po pravdě, i kdyby si toho všiml, nevadilo by mu to.
Místo aby jí hleděl do výstřihu, zajímaly ho její oči. Už je někde viděl, tím si byl jistý. Jenže kde? Při jaký příležitosti?
"Co si třeba nejprve povídat?" nadhodil. To jí překvapilo ještě více, zkousla ret, nahmatala svoji kabelku.
"Povídat? Klidně," zašeptala vyděšeně.
"Proč to děláš?" zeptal se Jack. Annie hned věděla, co má její klient na mysli.
"Potřebuju prachy a....baví mě to..." odpověděla. Harry okamžitě zastavil, věděl čeho je jeho kolega schopen. Jack by s ní dokázal hodiny diskutovat, přesvědčovat jí, at' toho nechá. To není samozřejmě nic špatného, ale Harry rozhodně nechtěl, aby jeho prachy přišly vniveč.
"Přisednu si k vám," řekl, vylezl z auta, otevřel zadní dveře a posadil se též vedle Annie.
"Když tě to tolik baví, tak pojd' na to. Jack se přidá pozdějc." Byl nedočkavý. Natáhl ruku, pohladil jí po odhaleném koleni. Jel výš a výš, nakonec jí zajel pod sukni.
Jack sledoval její výraz a povšiml si, že jakmile se jí Harry dotkl, zachvěla se strachem i odporem. Tohle jí rozhodně nebavilo.
Harry dál pokračoval ve své činnosti, hladil jí po vnitřní straně stehen, druhou rukou si začal rozepínat poklopec.
V tu chvíli si Jack vzpomněl.
"Harry, nech toho," poručil, stále nemohl z Annie spustit oči. Harry mu věnoval nechápavý pohled, pak si ale oddechl. Dal z ní ruce pryč.
"Nech nás osamotě," poroučel dál Jack. Harry už začínal chápat.
"'Chceš jí pro sebe? Výborně, kámo, já si pujdu najít jinou," zasmál se a okamžitě vystoupil z auta.
Annie na Jacka pohlédla.
"Co chceš dělat?" zeptala se.
"Jak jsem už řekl, povídat si. Asi mě nepoznáváš, co?"
Nepoznávala. Nebo nechtěla poznat.
"Jack Morris. Tvůj Jack, Anyo."
Ted' už věděla. Zavžela oči, zhluboka se nadechla.
"Změnil ses, Jacku," prohlásila. Muž přikývl. "Ty taky, Any." V jeho hlase byl slyšet odpor.
"Vyděláváš hodně?" zajímalo ho. Přikývla. "Je to výdělečná činnost," ušklíbla se.
"A baví tě tvoje práce?" Přikývla a ted' nelhala. Opravdu jí to bavilo.
"Prodáváš se. Měla jsi na víc, Anyo. Nejlepší z ročníku na vysoký, studentka psychologie. Nebudu ti lhát, opovrhuji tebou."
Jeho slova jí nepřekvapila, pouze rozesmutnila. Mlčela.
"Co dělá malá?" zeptal se náhle. Zhluboka se nadechla. "Je v dobrých rukou," odpověděla. Jack tvrdě přikývl.
"Bude v lepších. Požádám soud o test otcovství, pokud je moje, budu jí chtít do opatrovnictví," začal.
Annie, vlastně Anya na něj pohlédla, v očích strach.
"Nepovede se ti to Jacku. I když bude tvoje, soud ti ji nedá. Je to to jediné, co mě drží při životě." Byla chladná. Chladná jako led.
"Tvoje dcera a sex, to tě drží při životě. Jdi. Vypadni at' tě už nevidim."
Pevně stiskla oči, nadechla se. Bez jediného slova, bez jediného pohledu na něj, otevřela dveře a vystoupila z auta. Odešla. Odešlo mu to, co kdysi ztratil. Vrátí se to někdy?
"Tak jaká byla noc?" zeptal se jejich kolega další den ráno. Harry se usmíval, Jack zaraženě hleděl na bílou zed'. Bylo mu zle. Žena, kterou obdivoval se za pár let stala děvkou. Nechápal to. Co se jí muselo stát, že je tím čím je? A bude mít sílu na to, aby jí vzal dceru?
"Oba jsme si to užili. Já měl takovou zrzku, Bethy. A Jack sladkou blondýnku Annie." Pánové by v rozhovoru pokračovali dál, ale přerušila je vysílačka.
"Výjezd z dálnice, žena, asi 30 let, prostitutka. Vážná zranění, silné krvácení. Zatím žije," ozvalo se z vysílačky. V Jackovi hrklo. Prostitutka. Jestli to je Anya, neodpustí si to. Pokud se stane další obětí šíleného vraha, nesmíří se s tím. Nikdy.
"Šlapka? Snad ne Annia nebo Bethy. To bychom byli v pěknym průšvihu," podotkl Harry, když sanitka startovala. Všichni tři pánové už mlčeli, každý z jiného důvodu. Tommy Ratford se soustředil na jízdu, Harry Parkins měl obavy z toho, že bude mít problém a lékař, Jack Morris se bál toho, co uvidí.
Houkající sanitka přijela pozdě, mladá žena vykrvácela. Přesto bylo povinností zdravotníků potvrdit smrt. Obět' byla zakryta, aby jí nebylo vidět do tváře.
Jack se srdcem v krku bílou pokrývku odhodil, odhalil tak dívčinu tvář. Zhluboka se nadechl, nebyla to ona. Né dnes.
Tahle dívka byla štíhlá tmavovláska. Vrah jí prot'al hrdlo, stejně jako u svých předchozích obětí. Doktor zkontroloval, zda ještě není šance. Nebyla. Tahle dívka už nikdy neprocitne, už nikdy se nepostaví na silnici, už nikdy nebude vydělávat. Chudinka...
"Jsem rád, že to nejsou ty dvě," ulevil si Harry. Jack zavřel oči plné bolesti.
"Dnes to ony nejsou. Ale co zítra? Pozítří? Příčtí týden? Policie toho bastarda nechytí." Náhle ho něco napadlo. Policii jsou osudy těch bludiček ukradený. Jemu ale ne.
Každou noc je bude hlídat. Bude hlídat hlavně jí. A třeba si Anya uvědomí, že to dělat nemusí.. Pohrdal tou prací, pohrdal jí. Ale stále ji miloval.
Zde hledá
hezký... takový... romantický? jo... to by mohlo bejt to slovo :)