Ehm...někdo mě překecal at' přidám další kapitolu, tak to je tu:) Pište komenty, prosím:)

Scotty zaklepal na dveře, chvíli vyčkal a zaklepal znovu. Teprve poté se dveře otevřely. V nich stála vysoká, asi třicetiletá žena s přátelským, trochu zasněným pohledem.

"Co si přejete?" zeptala se zvědavě. Odpověděla jí Lilly.

"Rushová, Valens, jsme z oddělení vražd. Chceme se na něco zeptat vašeho manžela, Lucase..."

Žena se usmála, pohodila hřívou tmavě hnědých vlasů.

"Nejsem Lukova manželka," poznamenala. Detektivové si vyměnily překvapené pohledy.

"Jsem..něco jako přítelkyně, spíše však kamarádka," vysvětlila žena. Pak si zřejmě uvědomila, že se nepředstavila.

Natáhla před sebe ruku.

"Doktorka Nathalia Derdecková. Posad'te se zatím v obýváku, Lucase zavolám."

Hned jak si potřásli rukou, žena se od nich odpojila a zamířila do schodů zavolat Lucase.

"Zajímavá žena," podotkl Scotty. Udělalo na něj dojem to, že Lucas a ta...Nathalia spolu nebyli oddáni a přesto spolu žijí. A kdo ví, jestli spolu vůbec spí.

Lilly neodpověděla, hleděla na nějaké fotky nad krbem. Ve chvíli kdy v rukou držela jednu z nich, přišel do pokoje vysoký, dobře stavěný muž v bílé košily a tmavých džínách.

"Dobrý den, jsem Lucas Tides, jste tu kvůli Nicky, že?" zeptal se okamžitě. Scotty přikývl, všichni se posadili do křesel.

"Hezká fotka," poznamenala Lilly, v rukou stále třímající zarámovanou fotografii.

Lucas přikývl.

"Ano, máte pravdu. Jsme na ní všichni. Nicky, Marion, Lindsey, Patty, Dominic a já."

Opravdu. Šestice mladých lidí na fotce se usmívala, netušila co je všechny čeká. Tolik se toho změnilo. A věci se stále mění.

"Jaký vztah jste měl k Nicky?" začal se ptát Scotty. Lucas na chvíli přemýšlel,občas pohledem vrhl k Nathalii sedící naproti němu.

"Pokud chceš, odejdu. Stejně ještě musím něco dodělat," povšimla si jeho pohledu Nathalia. Lucas však zavrtěl hlavou.

"Ne, ne, Nathy, sed' tu, práce ti neuteče," pozvedl ruku. Pak znovu pohlédl na detektivy.

"Měl jsem ji rád. Byla neuvěřitelný romantik a snílek. Možná to jí dělalo jinou než ostatní. Ráda v něco, či někomu věřila a dalo se důvěřovat jí. Opravdu moc jí zaleželo na svých přátelích..."

"Dobře, ale to pouze řikáte, jaká byla. My chceme vědět, jaký jste měl k ní vztah," přerušila ho Lilly. Lucas pokýval hlavou.

"Samozřejmě, zaběhl jsem trochu jinam. Jak jsem už řekl, měl jsem ji rád, ale to bylo vše. Nechodil jsem s ní, vlastně, to ani nechtěla. Ona chtěla lásku a tu jsem ji dát nemohl." Možná v jeho hlase byl znát stín smutku.

"Takže, byla pouze mojí kamarádkou. Kdyby tu ještě byla mezi námi, možná by se to změnilo."

Konečně se Lucas vyjádřil jednoznačně. On s ní nechodil a ani o ní zřejmě neměl velký zájem. Přesto ji měl rád. Ale mít rád je od milovat opravdu vzdálené.

"A myslíte, že vás milovala?" zeptala se Lilly. Lucas pokrčil rameny.

"To netuším, ale spíše bych řekl, že si nebyla jistá ve svých citech. Proto se je snažila skrývat. Spíše mě měla pouze ráda a věřila mi. Tu důvěru si mnoho lidí plete s láskou..."

Na to neměl nikdo co říci. Lucas vrhl na Nicky jiný pohled. Předtím to byla naivně zamilovaná holka, princezna, co chtěla pana dokonalého. Díky Lucasovi si detektivové uvědomili, že Nicky nebyla hloupě zamilovaná. Ona si přesně uvědomovala co může a nemůže mít. Věděla, že Lucase mít nebude. Věděla to a smířila se s tím. Nic jiného jí nezbývalo.

"Promiňte, odskočím si," ozvala se náhle Nathalie, zvedla se z pohovky a s pohledem k zemi zamířila pryč z místnosti. Lilly si všimla, že je podivně bledá.

Lucas jí zamračeně sledoval, zřejmě měl o ní starost.

"Je vaše přítelkyně v pořádku?" zeptal se Scotty, též zamračeně. Lucas zkousl ret.

"Sice jsem doktor, ale na tohle odpověd' neznám. Ale věřte mi, chtěl bych ji znát..." Nelhal, o svojí partnerku měl strach, přesto Scottyho slova poupravil.

"A neni moje přítelkyně, spíše kamarádka," dodal.

Lilly pozvedla obočí.

"Tak proč spolu bydlíte?" zeptala se.

Lucas se pousmál.

"Nathalie je psychiatr, já jsem psycholog. Pojí nás naše práce a koníčky. Když Nathy sháněla byt, rozhodl jsem se jí pomoci. Dům je velký a já ji mam rád." Uvedl jejich vztah na pravou míru.

"A máte přítelkyni?" byl zvědavý Scotty. Tato otázka by se dala pokládat za drzou a příliš osobní, s několik let starou vraždou neměla souvislost, Lucas přesto s úsměvem odpověděl.

"Nemám a nic mi nechybí. Zatím mi stačí má práce a věrní přátelé."

Ženy tedy neměly v Lucasově životě žádný význam.

"A jestli mám přítele se mě prosím ani neptejte. Nemám," zasmál se a po chvíli dodal: "Taky nepotřebuju."

"Dobře...mohl byste nám ještě říci zda si nepamatujete něco co by nám mohlo pomoci?" začal se zase Scotty věnovat případu. Čekal, že se Lilly přidá, ale ta měla jinou starost. S omluvným výrazem se zvedla z pohovky a zamířila ven z místnosti.

"Pamatuju si jednu příhodu s Nicolettiným...přítelem Paulem. Pokud chcete, řeknu vám, co jsem viděl a do čeho jsem zasáhl. Možná neuváženě..." Lucas začal vyprávět.

Náhle uslyšel ránu a výkřik. Neváhal a rozeběhl se k místu, odkud to slyšel. Spatřil mladou, asi patnáctiletou dívku klečící na zemi, obličej ve dlaních. Nad ní stál mladý muž s napřaženou rukou.

Lucas potřeboval jen chvíli na to aby si uvědomil co se děje.

Popadl Paula za ruku, zakroutil mu jí za zády.

"Nech jí být, parchante," řekl klidně. Paul zařval bolestí, dívka zvedla hlavu. Nicky měla roztržený ret, plakala. Krev ze rtu jí tekla přes bradu až do výstřihu zelinkavého trička. Zřejmě šla odněkud z diskotéky.

"Hele, kámo, nech mě jo? Je to moje holka," snažil se z toho vymluvit Paul. Lucas ho přesto nepustil, pohlédl na Nicky. Ta němě přikývla.

"Přesto ti to nedává právo jí mlátit...vypadni, at' tě tu nevidim. A opovaž se na ní ještě sáhnout."

Lucas Paula pustil, nechat ho odejít. Nebo spíše zdrhnout.

Jakmile Paul zmizel z dohledu, natáhl Luky ruku a pomohl Nicky vstát.

"V pořádku, slečno?" zeptal se s mírným úsměvem.

Nicky si otřela krev z brady, taky se usmála.

"Díky moc za pomoc. Jinak, já jsem Nicky," představila se. Lucas přikývl a sám se představil.

"Kdo to byl?" přerušil začínající ticho. Nicky pokrčila rameny.

"No..dá se říci že můj kluk," odpověděla tiše a s mírnou ironii. Ta ironie se mu na ní líbila vždycky nejvíc.

"Proč s nim chodíš, když tě mlátí?" nechápal Lucas. Dívka na něj pohlédla.

"A zajímá tě to? Protože to je opravdu na dlouho."

Svlékl si svoji bundu, přehodil jí přes její ramena.

"Sice nevim kde bydlíš, ale tipuji, že to nebude zrovna blízsko. A já tě hodlám doprovodit, času je tedy dost."

Nechtěl si hrát na hrdinu, jen měl o tu holčinu strach. Vypadala tak slabě a to i když se snažila působit, že jí nic neni.

V tu noc jí doprovodil až před dům. Moc mu o sobě neřekla, nebyla zvyklá mluvit, ale přesto se dozvěděl to hlavní. Další den se sešli znova, chtěl se ujistit, že je v pořádku. Pozvala ho do centra a ukázala tak místo, kde může pomáhat těm co nemají zrovna moc štěstí v životě. Jediné setkání a touha pomoci mu otevřela dveře před novým životem. Podle něj, lepším životem.

"Tak jsme se s Nicky seznámili," dovyprávěl Lucas. Scotty na něj hleděl s jistým respektem. Tenhle muž se byl už i jako mladý schopen zastat slabší a neznámé ženy. Ten rozhodně mezi podezřelé nepatří.

"No, děkuji vám za pomoc, už pujdu," uvědomil si Scotty, že už je čas jít. Lucas přikývl.

"Kdybyste potřebovali pomoc, naše dveře jsou otevřené. Hlavně najděte toho, kdo jí tak ublížil..."

Scotty zrovna odcházel, když potkal Lilly, scházející ze schodů.

"Kde si byla?" zeptal se šeptem. Rukou mu naznačila, že o tomhle se budou bavit až v autě. Rozloučili se a odešli.

"No, kde si byla?" zopakoval Scotty znovu svoji otázku.

Lilly se tajuplně usmála.

"Už vim, co je s Nathalii," odpověděla.

"Co?"

"Do tohohle domu zřejmě přibude další člen."

Chvíli ho nechala přemýšlet.

"To..to je jako těhotná? Ale, vždyt' spolu nechodí," nechápal Scotty. Lilly pokrčila rameny.

"Možná spolu nechodí, ale prý se spolu jednou vyspali. Sice díky opilosti, ale má to své důsledky."

Scotty si hvízdl.

"Zajímalo by mě, jak na to bude reagovat pan doktor..."