Ha...další kapitolka je tu. Dnes se tam objeví postava, se kterou budeme mít tu čest i v dalším díle:D:D (nojo, už píšu třetí díl, ale asi ho znova přepíšu) Napadl mě jiný, zajímavější děj :D

Jinak, díky za vaše komentáře, doufám, že se překonáte a napíšete jich co nejvíc:) :)

Další ráno se znovu všichni sešli na oddělení, všichni čekali na to, až příjde Patricia Selenová, další dobrá kamarádka Nicky Dueryové. Patty byla předvolána na desátou hodinu, ale na pracovišti se objevila kolem jedenácté, rozpačitě se usmívala, rozhlížela se kolem. První, kdo si drobné, štíhlé světlovlásky všiml byl Nick Vera.

"Mohu vám nějak pomoci, slečno?" zeptal se. Patricia rychle pokývala hlavou.

"Jsem Patty Selenová, dostala jsem dopis, že jsem měla sem přijít v deset, ale ještě sem tady nikdy nebyla, takže jsem zabloudila a nikde po městě nejsou ukazatelé kde policejní oddělení je a tak jsem tady až tak pozdě," vychrlila ze sebe. Nick vykulil oči, takhle rychle snad nikoho mluvit ještě neslyšel.

Chvíli mu trvalo než se vzpamatoval.

"Uh...výborně, slečno. Pojd'te se mnou, prosím," usmál se. Žena přikývla, ale zvědavost jí nedala a musela se zeptat na to, co jí nejvíce zajímalo.

"A proč tu vlastně jsem?"

Nick se pousmál, tahle žena se mu začínala líbit.

"Jde o vaší kamarádku, Nicky Duery," odpověděl.

Patty pokrčila obočí.

"Nicky?Vždyt' ta je...ta zmizela ne? Co ještě chcete?" nechápala a tak se Nick ujal do vysvětlování.

"Takže...vy jste našli její kostru? Páni..teda jako, né že by mě to těšilo, je to smutný, Nicky mam...měla jsem ráda, ale stejně to je překvapující. Celý roky je pohřešovaná a nikdo o ní nic neví a nakonec se najde na vlastním pozemku. Chudák Nicky. Byla to moje zlatíčko...taková moje..bludička, víte? Ona neměla nikdy problémy proto sem nechápala proč zmizela. Ona neměla žádný trápení, pouze se starala o trápení ostatních. Kéž by tu znovu byla mezi náma." Patricia si otřela slzy.

"Dobře, dobře, Patricio...měla Nicky kluka?" zeptal se Nick už ve vyšetřovací místnosti.

Patty se zamyslela.

"Jo...měla. Paula, ale toho dá se říci nenáviděla, teda, nenáviděla by ho, kdyby nepatřila mezi ty lidi, co si řekli, že nikdy nikoho nebudou nenávidět. Byla to zlatíčko..."

"A byla do někoho zamilovaná?" Nadhodil Nick další téma. Patricie se nemuseli ostatní ptát, povídala ráda.

"Nojo..bylo jí patnáct a stejně jako já byla zamilovaná. Teda, jako nejdřív měla problémy s tim, koho vlastně miluje. Nejdřiv to byl Dominic, milý, roztomilý Dominic a pak to byl Lukas. Luky byl dokonalej a to nepřeháním. Fakt, měla ho ráda každá..."

Poprvé slyšeli detektivové o nějakém Lucasovi.

"Co to bylo za kluka?"

Patty se zasněně usmála.

"Byl nejenom hezkej, ale i chytrej. Opravdu moc chytrej. Nicky a on spolu vždycky vedli debaty, který měli ukázat, kdo je chytřejší. Fakt hezký. A byl milej a nelhal. Jo, takovej Luky byl..."

"Kde se poznali? a kdy?"

Patricia se zamračila. Vzpomenout si i na takovýhle detail bylo těžké.

"Myslim...myslim že v centru...jo, v centru. Ale jak, to fakt netušim. Mě s nim seznámila až ona. Zeptejte se jeho, jmenuje se Lucas Tides, bydlí tady v Philly..."

"Dobře, Patty...můžete nám říct ještě něco? Třeba o Ničině kamarádce Marion..." Další nadhozené téma, kterého se Patty lehce chytla.

"Marion...tmavý stín na Ničině duši. Nicky se jí bála. Měla strach, že se na ní Marion naštve, že jí pomluví, že jí vezme všechny kamarády. Vždyt' to znáte, holčičí problémy...ale největší problém byl v tom, že Marion žárlila, že si Nicky tak strašně rozumí se mnou a pak vlastně i s Dominicem...a vlastně i Lucasem..."

"Byla Marion schopná ublížit?"

"Psychicky určitě, ale jestli fyzicky? To opravdu netušim, ale možný to je...rozhodně si pamatuju, že v den, kdy Nicky zmizela, se s Marion pohádali. Tak nějak...zase kvůli všemu..."

"Hmm...to teda bude," zabručela mladá tmavovláska.Všichni na ni nechápavě pohlédli.

"Co tím myslíš?" zeptala se Patricia.

Marian pokrčila rameny.

"Nic, radši nic..." řekla stále stejným tónem.

"Slečna je zase uražená? V tom případě já odcházím, nemam na to náladu." Dominic seskočil ze zídky, popřál všem dobrou noc a dříve než se ostatní mohli vzpamatovat, odešel.

Čtyři dívky tak zůstaly o samotě.

"Výborně, vyhnala si Nicka..." podotkla sarkasticky Patricia. Štvalo jí to.

"Hmm...stejně tu byl na nic. Stejně jako já, takže můžu v klidu odejít..."

"Hey...Marian, já se nechci znovu hádat. Řekni nám, co tě trápí..." začala Nicky, doufajíc, že se vyhne konfliktu, kterého se tolik obávala. Marian ale byla rozhodnutá se pohádat a od svého cíle nechtěla ustoupit.

"Já vim, ty se nikdy nechceš hádat, ale vždycky seš to právě ty, kdo hádku rozpoutá. A víš proč? protože za všechno můžeš ty..." Marian zase zaútočila, Nicky však byla připravena.

"Vidiš, to jsem už někde slyšela. Co ještě mi chceš říct?" zajímalo jí s úsměvem. Patty si však moc dobře všimla bolesti v jejích očích.

"Co? Pokud si myslíš, že máš u Lukase šanci, seš úplně vedle, víš?" Marian pokračovala.

Nicky pokrčila rameny.

"Mě to nevadí...nikdo nemůže mít vše. Hlavně že jsme přáteli a že mu věřím."

"Ale mě nevěříš co? Všem ostatním jo, ale mě ne. A víš co? Já tobě taky nevěřim. Nevěřim ti, že ho miluješ. Takhle rychle se nemůžeš zamilovat, víš? To bys musela být jedině děvka."

Jediná Ničina reakce byla ta, že se pousmála.

"Víš, nejsem si jistá, že ho miluji. Je to zvláštní...věřim mu, mohu se mu svěřovat, ale se svýma citama k němu si jistá nejsem. Ale stejně, i kdybych byla, je to jedno, nemyslíš?"

Bylo až s podivem, jak byla Nicky klidná. Jakoby našla vnitřní mír, něco co jí dodávalo odvahu a sílu...

"Seš chladná jak...jak...seš příšerná Nicolette Dueryová. A už tě nikdy nechci vidět...a...a...a u Lukyho stejně nemáš šanci."

"Nikdy neříkej nikdy, Marian..." promluvil náhle kdosi. Všichni se otočili a pohlédli do tváře mladého kluka s chytrým pohledem.

"Luky?Lucasi?" chytla jako první řeč Patricia, která se vše snažila urovnat úsměvem. Lucas však hleděl přímo na Marian.

"Myslel jsem, že jseš trochu jiná...doufal jsem, že nejseš ta tajemná dívka o které Nicky pořád mluví jako o někom, z koho má strach..." promlouval. Marian na něj hleděla se slzama v očích.

"Lucasi, já to tak nemyslela..." začala se omlouvat. Lucas zavrtěl hlavou.

"Mě se neomlouvej..." začal a pohlédl na Nicky, na dívku se sklopenou tváří k zemi.

Marian mlčela.

"Je to v pořádku. Marion, nemusíš se omlouvat. Nemáš ani za co," usmála se smutně Nicky. Když na Marion pohlédla, bylo vidět...odcizení. Né nenávist, pouze nedůvěru a odcizení.

"Takhle to bylo no. Po tomhle sme se všichni rozešli a ráno se v centru roznesla zpráva, že Nicky zmizela. Možná za to mohla Marion...já nevim, mohlo se stát cokoliv. Ale pamatuju si...že jsem se cítila strašně..prázdná. Jo, prázdná...Zmizel mi někdo kdo..byl něco jako mím sourozencem. Víte, Nicky Dueryovou znalo málo lidí. A dá se říci, že já ji znala. Věděla jsem jak se kdy cítí a proč, prostě jsem jí znala. A někdo mi ji vzal. Byla mím opěrným systémem. Stějně jako u Lindsey...Ona byla nepostradatelná. Možná proto si osud vybral právě jí. Protože tak potrestal nás všechny...za naši mladickou nerozvážnost, za smích...za všechno." Patricia plakala. Slzy jí stékaly dolů po hezké tváři, v jejích hnědých očích se znovu objevil výraz, který měla kdysi když se dozvěděla, že číst jí samé zmizelo. Strach, překvapení a zlobu.

"Je nám to líto, Patricie," pronesl tiše Nick. Patty u všech vzbuzovala dojem, že je křehká a slabá. I když takovou nebyla.

"A víte co je na tom nejhorší? Ráno toho dne...měla Nicky další ze svých..předtuch. Měla strach z toho, že se někomu něco stane. A jediný kdo to odnesl byla Nicky. Proč je osud takovej? Proč je Bůh takovej? Proč to nemohl být někdo jiný?" Samé proč. Samá otázka a žádná odpověd'...