Na popud Péti dodávám další kapitolu CC. Sice jsem chtěla stávkovat, jelikož mě naštvalo, že k minulý kapitole jsou jen dva komentáře, ale co se dá dělat. Tak doufám, že se polepšíte, protože mě to vcelku mrzelo.
5.chapter
Nakonec se Lucia a Jerome Dueryovy dostavili. Sice s dvouhodinovým spožděním, ale hlavně že tu byli.
"Už jste něco zjistili?" zeptal se detektivů Jerome ve výslechové místnosti. Scotty přikývl.
"Co nám povíte o Paulu Dianovi?" začala s výslechem Lilly. Lucia vykulila modré oči, pohlédla na svého muže. Ten zachoval klid.
"Paul měl být Nickin manžel," odpověděl suše.
"Ale nebyl jím. Dala mu košem." Protentokrát promluvil Scotty.
Jerome pokrčil rameny. "Nevážila si toho co měla."
"Možná chtěla víc...třeba chtěla přátelství..." nadhodila Lilly. Lucie sice vrhla po muži nervózní pohled, ale žádná jiná reakce nenastala.
"Dobrá. Co se stalo poté, co vám Nicky řekla, že má nové kamarády? Lidi z centra? Chudáky bez budoucnosti?"
"Byl to její život. Mohla si kamarádit s kým chtěla," snažil se lhát Jerome. Lilly ho přerušila.
"Opravdu? Tak proč nám Paul řekl, že byla Nicky zfackovaná za to, že měla jiné přátelé, než jste chtěli aby měla? Neřikejte, že vás to nenaštvalo? Neposlouchala vás, vedla tajný život. To vás naštvalo..." Trochu zvýšila hlas.
Lucii začaly po tváři stékat slzy.
"Ona...ona se nemohla s těma lidma zahazovat. Museli jsme jí to zakázat. Museli..jinak by nám to poté vyčítala..."
Jerome jí přerušil hlasitým výkřikem mlč.
Ona ho ale neposlechla.
"Jak přišla z tý diskotéky, dostala zaracha...a všechno se pokazilo..."
"Kde si byla?" zařval Jerome. Čekal na ní v pokoji, až se vrátí. To co viděl ho rozčílilo. Na tváři měla zasněný výraz, byla namalovaná. A to oblečení. Jako šlapka. Džínsy, tílko s výstřihem, boty na podpatku. Tohle už nebyla jeho dcera. Tohle byla ostuda.
Ten zasněný, št'astný výraz jí z tváře hned zmizel.
"Pryč," odpověděla stroze. Vlepil jí další facku. Už s tim nic nedělala, začala si zvykat.
Pohlédla na matku stojící v rohu. Možná chtěla aby se jí Lucia zastala...
"Kde? S těma tvejma vyvrhelama společnosti? S těma nulama? Jestli jo, si sama nula." řval stále Jerome. Ušklíbla se.
"Tak jsem nula. Furt lepší být nula co nic neznamená, než být jako ty..." Nebylo divu, že za svoji drzost dostala další facku.
"Tak tohle si přehnala holčičko. Tohleto si nenechám líbit. Máš zaracha, nesmíš z domu. Zavolám do školy, že jsi nemocná. A teprve ted' poznáš, jaký to je žít bez peněz. Budeš plnit každé mé přání, budeš služkou. Od ted' až do odvolání..."
Sklonila hlavu, zkousla ret. Tohle byl krutý trest. Ale ona uteče. Určitě. Podaří se jí to. Vždyt' už je to vše naplánované. Ještě týden a bude volná. Svobodná...
"Převleč se do něčeho slušnějšího a jdi spát. ráno tě chci vidět pracovat v kuchyni," poručil Jerome a vydal se pryč. Neprotestovala, jenom pohlédla na matku. V jejích očích bylo vidět zklamání.
"Chtěla jsem ti říct, že jsem zamilovaná...ale tebe to asi zajímat nebude..." povzdechla si, zašla do koupelny. Nechala Luciu se svými myšlenkami...
"Byla zamilovaná? Do koho?" zeptal se Scotty. Lucie pokrčila rameny.
"To bylo poprvé a naposledy co se o něčem takovém zmínila...Asi jsem se o ní měla více zajímat." Bylo vidět, že toho Lucia lituje. Trochu pozdě...
"Víte...zjistili jsme, že ten den kdy zemřela, chtěla utéci. Už se nedivím proč..." poznamenala na rozloučenou Lilly. Jerome s Lucii měli o čem přemýšlet.
"Lil? Mam se stavit já u tebe, nebo přijedeš ty ke mě?" zeptal se Scotty na odchodu. Jeho přítelkyně se usmála.
"Tohle řešíme každý večer, den co den..." zavrtěla hlavou. Objal jí kolem ramen. Stejně na oddělení už nikdo nebyl.
"To je pravda, ale jak jinak to vyřešit?" Usmála se.
"Co třeba společným bydlením?"
Tohle nečekal. Takový návrh. A od Lilly Rushové, ledové královny oddělení vražd...
"To je skvělý nápad. U tebe nebo u mě?" začal hned. Začala se smát.
"Zlato, tohle musíme naplánovat při nějaký večeři, takhle v chůzi to nejde. Takže, v deset bud' u mě, udělám něco k jídlu," navrhla. Překvapeně na ni pohlédl.
"Ty umíš vařit?" pochyboval. Zavrtěla hlavou.
"Ne, ale donešená pizza je vždycky dobrá..."
Za tohle jí musel políbit. Byla tak roztomilá, když se usmívala, když byla štastná.
Jen jediná myšlenka mu dělala trochu starosti. Pokud budou mít společnou domácnost, budou muset jíst jen polotovary, nebo bude muset vařit on. A to se rozhodně uvaří...
Odcházející dvojici pohledem sledoval John Stillman. Mýlili se, když si mysleli, že na oddělení zůstali jediný...
John se usmíval, byl rád, že ti dva jsou spolu. Lilly pro něj byla jako druhá dcera a byl štastný, když byla štastná ona. A on věděl jednu věc, se Scottym štastná je. A Scotty jí vědomě neublíží...
Zde hledá
skvělá kapitolka, ostatně jako vždycky