Zdravím vás všechny. Dnes přidávám už pátou kapitolu CC. Doufám, že se bude líbit, pište komentáře =) =) Poslední dobou mám rozepsaných tolik povídek,že nevim, kterou psát dřív :D Navíc, znovu jsem začala překládat z angliny, což mi taky bere čas. :D Netušim tedy, kdy se zase příště ozvu. :):)

Souběžně s Dominicem také probíhal výslech s Paulem Dianem. Tento muž, bohatý podnikatel se tvářil dost nepřístupně.

"Jste tu kvůli Nicolette, že? Nemám na vás moc času, takže to nebudu protahovat. Nicolette patřila k těm hlupačkám co si nevážili toho co měli. Naši rodiče dohodli, že se vezmeme a měla to přijmout. Ona se ale vzpírala. Její chyba. Kdyby mě chtěla, měla by výborného manžela, zázemí a nemusela by nic dělat. Jenže ona měla svoji hlavu," začal arogantní, tmavovlasý, pečlivě upravený muž. Ten rozhodně sympatický nebyl. Možná měl peníze, ale neměl pochopení. A neuměl milovat.

"Odmítla vás, že? To vás muselo hodně rozlobit..." začal Nick. Paul se zamračil. Nebyl hlupák a věděl co detektiv naznačuje.

"Ne, nenaštvalo mě to. A už vůbec bych kvůli tý holce nevraždil. Vždyt' ona nevěděla co chce. Navíc, mě ani nezajímala," pokrčil rameny Paul.

"Dobře...a můžete nám říct něco co by nám mohlo pomoci?" rezignoval Will.

Paul přikývl.

"Můžu. Její rodiče nebyli tak bezproblémový jak se zdálo. Minimálně se s nima Nicky jednou dost ošklivě pohádala..."

Obě rodiny, Dueryovy i Dianovy se sešli aby si promluvili o nějakých finančních záležitostech. Danielka si hrála se dvěma malýma dětma Dianových, Nicky s Paulem se měli více sblížit. To se ale dívce moc nelíbilo. Mělo svůj vlastní plán, poprvé byla té noci pozvána na diskotéku a jenom díky té rodinné večeři, nemohla jít. Začínala svůj domov nesnášet.

A začínalo se jí stýskat.

"Nicolette, co se děje?" všimla si matka. Nejprve Nicky nechápala jak si mohl někdo její upadající nálady povšimnout, ale pak ucítila něco mokrého na tváři. Plakala aniž by o tom věděla. Tolik chtěla být s lidma, které má ráda a kteří mají rádi ji. Z toho, že něco prožijou bez ní, jí začalo být zle. Tolik záviděla, že ostatní mohou být spolu, mohou se spolu radovat i plakat...

"Nic, jen mě trochu bolí hlava," zalhala okamžitě. Nemohla říci pravdu. Matka by to nepochopila. Navíc, určitě by jí docházky do centra zakázala. A to by nepřežila.

"Lžeš. Co se děje?" zeptala se jí matka šeptem. Nicky sklonila hlavu, nenápadně setřela slzy, aby si toho ostatní u stolu nevšimli. Už nemohla lhát. Na to měla svoji mámu moc ráda.

"Chtěla jsem jít ve se svými kamarády," odpověděla podle pravdy. Matka povytáhla obočí.

"S kamarády? Jakými?" zajímalo jí.

"S mými," snažila se vše ututlat Nicky, ale matka jí na to neskočila.

"Se spolužáky?" Podle Nickina výrazu poznala, že ze školy ne.

"Ty máš nějaké kamarády i jinde než ve škole? Jaký? Chci je poznat. Doufám,že to nejsou žádní budižničemové a že stojí za tvoje přátelství. Snad víš kam patříš," začala matka. Jediné co Nicky udělala, bylo to, že protočila očima. A dostala facku, čímž upoutala pozornost všech u stolu. Nikdo zatím o probíhajícím rozhovoru nevěděl. Krom Paula.

"Nebud' ke mě drzá a odpověz. Co to je za kamarády?" zeptala se jí hlasitě matka. Nicky těžce zadržovala slzy.

"Z centra pro děti a mládež," zašeptala, jelikož věděla, jak budou všichni reagovat. Dostala druhou facku, tentokrát od otce.

"Ty se paktuješ s chudákama? Myslíš, že tě vychováváme aby ses vdala za nějakýho dělníka? Ty máš na víc, Nicolette," řekl přísným hlasem Jerome. Tohle si Nicky ale líbit nenechala. Možná kdysi, když ještě neznala lidi z centra. Jenže ted'? Její otec urazil její nejlepší kamarády.

"Nejsou to žádní chudáci. Jsou to normální lidi, kteří si ale všímaj věcí kolem sebe. Možná nemají moc peněz, ale mají srdce. Mam je ráda, je to moje druhá rodina. To je moje víc. Na ně já mam a mam štěstí, že je mam, protože kdybych byla ještě víc nafoukanější, ještě víc...jako vy, nemohla bych mezi ně patřit." Snažila se o to, aby její slova dávala smysl, ale na jazyku toho měla tolik, že nemohla přemýšlet.

"Mlč, Nicolette a jdi do svého pokoje. Ještě si o tom promluvíme, ted' máme návštěvu. Nebudeš nám přeci dělat ostudu. Jdi a už se tady dneska neukazuj..."

Nicky bez protestů odešla a ještě téhož večera odešla z domu, aby se mohla zúčastnit té akce. Když se vrátila, čekalo jí peklo...

"Takže další věc, kterou nám její rodiče opoměli říci. Oni o lidech z centra věděli..." zamračil se Nick. Měl pravdu. Rodiče Nicky Dueryové byli zatím těmi největšími podezřelými.

Už se stmívalo, pracovníci na oddělení vražd pomalu odcházeli domů, za svými rodinami, či jenom za svojí televizí a gaučem. Dva však zůstat museli. Scotty s Lilly čekali až se uráčí přijít rodina Dueryových k výslechu.

"Víš, pořád mám pocit, že...že, bychom po osudu právě té dívky pátrat neměli," začala Lilly, sedíc na pohovce v kuchyňce. Scotty na ní překvapeně pohlédl.

"Proč?"

Pokrčila rameny. "Netušim, ale mám takový divný pocit. Vždyt' si ani nejsme jistí, že ta kostra je právě Nicky Dueryová.

A pokud to neni ona, odhalujeme věci, které bychom vědět neměli...až moc zasahujeme do soukromí a otevíráme cizí rány."

Pochopil. Přesunul se k ní blíže, pohladil po tváři. Samozřejmě že přemýšlela o tom jejich případu asi před měsícem.

Samuel Berklyns, andělská Iseult...a spousta otevřených ran, odhalených tajemstvích. Chápal ji.

"Nemysli už na to. Ty si za to nemohla," začal už poněkolikáté. Zavrtěla hlavou.

"Mohla. Neměl to být on, kdo měl zemřít. Nezasloužil si to..." Snažila se být silná, ale slzám se neubránila. Něžně jí políbil na rty.

"Lásko, je to pryč. Thomas je ve vězení, už nemůže komukoliv ublížit. A ty...měla bys na to zapomenout. Udělej to pro mě prosím. Zapomeň na jeho výpověd', na všechno."

Ušklíbla se.

"Myslíš, že zvládnu zapomenou na Sama?" zeptala se ironicky. Ztuhl. Měla pravdu.

"Ne, on tu s námi zůstane jako duch. Bude tě následovat kamkoliv půjdeš, bude doprovázet jakoukoliv tvoji myšlenku. Nikdy nezmizí. Stejně jako nikdy nezmizí Elisa."

Pohlédla mu do očí. Nelhal. Elisa i Samuel tu budou navždy. Dva lidé, kteří byli milováni, ale nemohli milovat. Jejich stíny tu zůstanou navždy, nikdy neodejdou.

Objala ho, hlavu položila na jeho hrud'. Samuel tu sice už nebyl, ale ted' měla Scottyho. Milovala ho. A doufala, že o něj nikdy nepříjde. To by už nezvládla...

Pevně ji k sobě přitiskl, políbil jí do vlasů. Elisa tu sice už nebyla, ale ted' měl Lilly. Miloval ji. A doufal, že o ni nikdy nepřijde. To by už nezvládl...