6.kapitola D.A.

18. října 2008 v 20:56 | Netri
Tak, šestá kapitola je tu, ted' už asi všichni budete vědět kdo byl vrahem:) Hezký čtení. Mimochodem, mrkněte na www.morningstar.blog.cz jsou tam opravdu povedené povídky :)



6.kapitola

"Jaký vztah jste měla k Samuelovi?" zeptal se Will asi 30tileté, pohledné zrzky. Misha se smutně pousmála, odhodila vlnité vlasy z obličeje. Chvíli se zase stala mladou pubert'ačkou s vlasy jako úhel. Barvy jí zřejmě bavily.
"K Samovi? No...normální," odpověděla a svůdně zamrkala. Bylo jisté, že se jí Scotty líbí. Ten ale byl proti jejímu šarmu odolný.
"A k Iseult?" zajímalo ho.

"Je to kamarádka," Misha se znovu usmála a znovu zamrkala.
"Muselo to být zlé, když vás Iseult sprdla za tu zábavičku se Zackem," začal Will. Mishina tvář potemněla.
"Ničeho nebudu litovat více než tý věci se Zackem," zašeptala tiše. Oba vyšetřovatelé na ni tázavě pohlédli, musela svá slova vysvětlit.
"Otěhotněla jsem a všechno jsem zvládla jenom díky Iseult," vysvětlila. Další neočekávaná výpověd'.
"Co na to Zack?" zeptal se Scotty. Misha pokrčila rameny, na chvíli se zamyslela.
"Těsně před tou nehodou s nim Isy mluvila, dala mu podepsat nějaký papíry o vzdání se otcoství. Pak se už nestaral."
Další věc kterou jim Zack neřekl a o které lhal. Prý, že od té doby krásného anděla neviděl.
"Jste si jistá, že před tou nehodou?" chtěl se ujistit Will. Se Zackem to začalo vypadat špatně.
Miska přikývla.
"Byla jsem ve..jo, ve druhym měsíci. Navíc ještě zamilovaná do Billa. Nezhroutila jsem se jenom díky Isy a Samovi. Ti dva mi šíleně pomohli." V Mishiných očích byly slzy.
"Zack vás už nekontaktoval?" zeptal se ještě pro jistotu Scotty. Něco mu v tom všem nesedělo. Misha znovu přikývla.
"Zack už naštěstí ne. Ale byl tu někdo jiný. Podobný kretén jako Zack, nějakej boháč. Myslel si, že to dítě je Billovo..."

Krátkovlasá tmavovláska seděla na jednom z náhrobních kamenů. Hřbitov byl místo schůzek D.A. Krásné, tiché místo. Nikdo tehdy ještě netušil, že brzy se to místo stane pro někoho z nich domovem.
"Isy, co budu dělat?" zeptala se tiše Misha. Blondýnka sedící vedle ní ji pevně objala.
"My tě neopustíme. Já, Sam, Bill. Nenecháme tě v tom samotnou," snažila se Iseult o utěšení své kamarádky.
"Jenže mě je 18, nemam prachy, jsem těhotná. Až se to dozví táta, zabije mě," zařvala vztekle tmavovlasá dívka. Iseult stále nevzdávala pokus o její uklidnění.
"Bavila jsem se o tom s Billem. Pokud budeš souhlasit, o to dítě se můžete starat spolu. Vždyt' spolu chodíte a on tě miluje," navrhla Isy. Misha na ni překvapeně pohlédla.
"To jako...jako, že by byl Bill otcem? Vzal by si mě...a tyhle věci?" nechápala. Isy se pousmála.
"Neboj Misho, on se o tebe postará. Promluv si o tom s nim. Určitě bude dobrým otcem," zasmála se a kamarádku znovu objala.
"Bill nebude otcem," přerušil je náhle nový příchozí. Misha ho neznala, ale Iseult zřejmě ano. Tmavé vlasy měl v culiku, byl až moc podobný Billovi.
"Thomasi, neplet' se do toho," nařídila Isy. Thomas zavrtěl hlavou.
"Nevim co chceš Billovi přišít, ale těhotenství to nebude. Táta by ho zabil. Bill má být právník, né fotr nějakýho spratka a manžel děvky z Kenso," vztekal se Thomas. Iseult se postavila, udělala několik kroků směrem k němu.
"To nech na Billovi. On být právníkem nechce. Má svoje sny a nehodlá se podřizovat snům vašeho otce," řekla chladně. Facka jí přiletěla okamžitě. Zavrávorala. Proč museli všichni bít právě tuhle dívku?
Misha sebou trhla. "Isy, nech ho být," zašeptala slabě. Její kamarádka ale zavrtěla hlavou.
"Tohle musim vyřídit. Thomasi, Billova budoucnost, je Billova budoucnost. Je to jeho volba. Pokud Mishu miluje a chce si ji vzít, vezme si jí, at' si váš táta řiká co chce. My jsme svobodní. Nepodřizujeme se."
Proč se Thomas rozchechtal?
"To řiká ta pravá. Znám tvojí rodinu. Rodinu které se podřizuješ denně. Přes den si otrok. A v noci? v noci si hraješ na drsňačku. Nejsi nic jinýho než pokrytec. A s lidma jako ty se nebudu dohadovat. Bill prostě s timhle skončí. A je mi úplně šuma fuk jak a kolik to bude stát. Klidně tě zabiju. Tvoji motorku by nebylo těžké srazit. Šéfko," řekl posměšně. Odešel, nechal obě dívky se svými myšlenkami. A s výhružkou smrti ve vzduchu.

"Isy nechtěla...Isy to nechtěla nikomu říci. Že jí prý už vyhrožovalo spousta lidí. Jenže za čtyři dny je to auto srazilo." Ted' už Misha plakala, nesnažila se skrýt slané slzy. Will náhle pochopil co jim celou dobu unikalo. Hledali dvě ženy, ale byla pouze jedna.
"To Iseult byla ta druhá osoba co byla sražena, že?" zeptal se. Misha kývla.
Scotty vykulil oči. Věděl hodně, věděl více než jeho kolegové, ale tohle pro něj bylo překvapením.
"Bylo jí 16. Zrovna v ten den," zašeptala Misha.
"Popište nám, co se stalo," pobídl ji Scotty. Misha přikývla, dala se do vypravování.
"Oslavovali jsme v blízský hospůdce. Isy jako vždy nepila, věděla, že bude řídit. Kolem třetí hodiny jsme se s ní a Samem normálně rozloučili. Chtěla mu nechat helmu. Tvrdila, že to bude lepší, když ji bude mít on a né ona. Ona prý řídí, helmu nepotřebuje. Málem se kvůli tomu pohádali. Nakonec Sam řekl, že pokud si tu helmu nevezme ona, nepojede s ní. Tak si jí vzala. A to jí zachránilo život." Misha ztichla, vzpomínala na pokračování. Všechno jakoby znovu viděla a slyšela znovu. Všechno se jí to vrátilo.
"Náraz jsme slyšeli všichni. Běželi jsme tam. Byl tam cítit olej, spálenina, krev...a smrt. Víte jak to myslím ne? Prostě jsme věděli, že někdo z nich umře. Pod tou příšernou motorkou ležel Sam s proraženou lebkou. Bill k němu běžel a Sam mu ještě stačil něco řici. Pak asi umřel. To Isy...byla pár metrů dál. Divně zkroucená. Ale při vědomí. Chápete? Ona všechno vnímala. Všechnu bolest, jak psichyckou, tak fyzickou. A plakala. Strašně moc plakala. Byla sem u ní dokud nepřijela záchranka. Utěšovala jsem ji, ale ona nemyslela na nic jiného než na Sama. Už jsem věděla že je mrtví, ale já jí to nedokázala říci. Pouze jsem řikala, že je s nim Bill. A že to dobře dopadne..." Pláčem už Misha nemohla ani mluvit, zadrhávala se. Přesto pokračovala. Potřebovala se někomu svěřit.
"Pak přijela sanitka. Chtěla jsem tam s ní, ale jedinej kdo mohl byla Cheesy. Její sestra. Tak jsem nakonec viděla i pohřebák kterej odvezl Sama. Bylo to příšerné, jako v hororu. Někdy...někdy se budím ze spaní. Zdá se mi o tom..."
Detektivové počkali až se Misha uklidní. Chápali ji.
"Iseult přežila," nadhodil Scotty. Misha roztřeseně přikývla.
"Ale něco v ní zemřelo. Už nebylo tou starou Isy. V sanitce upadla do bezvědomí, týden byla v kómatu. Probuzení byl pro ni šok. Dlouho jenom ležela, hleděla do stropu, nikoho z nás nevnímala. Dávala si to za vinnu. Po dvou měsících ji z nemocnice pustili. Tvrdou, chladnou, téměř bez citu. Navíc na vozíčku, nemohla chodit." Mishel se zahleděla na stůl, přemýšlela.
"I z toho se dostala. Její rodina potřebovala její pomoc. Já taky. Znovu začala chodit, byl to téměř zázrak. Mě se narodila dcera, Bill si mě vzal. Vše se zlepšovalo. Isy si našla další důvod k boji se životem. Svoji práci - tehdy vlastně ještě její školu. Nakonec získala stipendium na univerzitu. Bohužel se s mámou a ségrou přestěhovala do jiný části Kenso a já ji dlouho neviděla." Mishina slova byla nesourodá. Zmatená. Přesně jako její myšlenky....
"Mě s Billem to nevydrželo. Dcera Lilly mě začala nenávidět. Bill se otci podřídil. Isy má výbornou práci, ale je sama. Nic se nezlepšilo, vše je pořád stejné. Stále jsme hloupý děcka z Kenso. Já stále hledám lidi o který se můžu opřít. Isy stále hledá lidi, které může zachraňovat. Obě ale potřebujeme opak..." povzdechla si. Scotty chtěl něco řici. Strašně chtěl, ale musel mlčet.
"Kdo byl ten Thomas?" vzpomněl si Will na začátek rozhovoru.
"Thomas Worless, Billův brácha."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivet ivet | E-mail | 18. října 2008 v 21:21 | Reagovat

hustý!! Rychle pokráčo!!!!  Je to super, jako vždy! :-)

2 Cammie Cammie | Web | 18. října 2008 v 21:57 | Reagovat

Wow konečně jsem narazila na povídku, která mě dokázala uspokojit. Je to nádherně napsaný, má smysl, krásnej příběh a je to opravdu jako by to byl jeden z dalších odložených případů. Opravdu se ti musím poklonit :-)

3 Pípa Pípa | 18. října 2008 v 23:05 | Reagovat

Souhlas. Má to hlavu a patu, úžasnej poutavej děj a čte se to suprově. Těším se na další.

4 zipik zipik | Web | 19. října 2008 v 9:05 | Reagovat

No celkem dlouhý a vyčerpávající výslech ;) četla jsem to jednim dechem! xD Samozřejmě se těšim na pokráčko a díky za zmínku mého blogu ;) :)

5 fabrinka fabrinka | E-mail | Web | 24. října 2008 v 19:46 | Reagovat

http://csi-miami-sm.blog.cz/0810/vitaz-jesennej-megasutaze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama